PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Cesty ke spokojenému porodu

I.1. Medicínsky nebo přirozeně?

Myšlenky na porod doprovázejí ženu po celé těhotenství, a to dokonce i tehdy, když už rodila. Zatímco vícerodičky se ptají, jaké to asi bude tentokrát, prvorodičky prožívají zvláštní směsici napětí, zvědavosti a strachu z neznámého. Není to tak dávno, co porody v českých porodnicích bez výjimky odsýpaly jak na běžícím pásu. Rodící ženy absolvovaly klystýr, holení, "hekárnu" a lékařské vedení porodu v pasívní poloze na zádech na nepohodlném porodnickém stole. Novorozeňátka byla matkám po porodu nelítostně odebírána a zapůjčována pouze ke kojení, které se z důvodu násilného narušování spontánních poporodních mechanismů ve valné většině případů vůbec nerozběhlo. Otcové byli drženi v izolaci a své ratolesti směli v prvních dnech spatřit v nejlepším případě přes sklo dveří novorozeneckého oddělení.

Takto nevlídné porodnictví zavítalo do střední i západní Evropy po druhé světové válce, když se porody - v různých zemích v různé míře - přesunuly z domácností do nemocnic. Negativní důsledky invazívních farmakologických porodů však již v 70. letech 20. století rozpoutaly živou diskusi směřující k nalezení humánnějšího a demokratičtějšího modelu porodnické péče. V rozvinutých občanských společnostech západoevropských i zámořských států tak posléze nalezl své místo dvojí přístup k porodnické problematice: Lékařský model, propagující lékařsky vedený porod, spatřuje v těhotenství i porodu celou řadu rizik, která ženu i dítě potenciálně ohrožují na zdraví i na životě. Zdravotníci proto soustřeďují celé své snažení na to, aby všem případným problémům pokud možno předcházeli nebo je prostřednictvím vyzkoušených a účinných medicínských zásahů včas efektivně řešili. Model péče poskytované porodními asistentkami, usilující o přirozený porod, vychází naopak z předpokladu, že zrození člověka představuje zcela normální fyziologický proces, který většina rodiček dokáže zvládnout vlastními silami, pokud jsou jim pro porod vytvořeny optimální podmínky (viz dále). Ve druhém případě nejde tedy o to porodní proces již dopředu usměrňovat a urychlovat, nýbrž především o to jej nerušit a pouze dohlížet na jeho bezpečný průběh.

Výhody a nevýhody obou typů porodů

Na úvod je nutno zdůraznit, že existence dvou porodnických modelů neznamená automatický rozpor mezi přístupem všech lékařů a všech porodních asistentek k porodu. Existují lékaři respektující zásady přirozeného porodu stejně jako porodní asistentky sympatizující výhradně s porodem lékařsky vedeným. Zásadní rozdíl spočívá v odlišném způsobu chápání péče o ženu a dítě při normálním porodu. Zatímco v klasickém porodnictví se ani "bezproblémový" porod zpravidla neobejde bez vnějších medicínských opatření a zásahů, jimž se rodící žena podřizuje, u přirozeného pojetí je to v první řadě ona sama, kdo udává způsob a tempo zrození vlastního dítěte. Porodnický personál jí pomáhá tím, že dodává jistotu blízké odborné pomoci a poskytuje všestrannou podporu.

Lékařsky vedený porod vyhovuje zpravidla ženám, které se více než na vlastní přirozenou sílu spoléhají na vymoženosti moderní medicíny. Bývají přesvědčeny o tom, že zkušení lékaři na technicky dobře vybaveném porodním sále jsou tou největší zárukou úspěšného a bezpečného porodu, a proto se vlastní zodpovědnosti za porod zříkají.

Přirozený porod volí naopak ženy, které jsou zvyklé na aktivní přístup k péči o své zdraví a které roli odevzdaných pacientů při porodu odmítají. Tyto ženy si bývají vědomy vedlejších účinků medikalizovaných porodů a nechtějí jim vystavovat ani své dítě, ani sebe samé. Věří, že přirozené porodní mechanismy včetně porodních bolestí mají svůj smysl. Cítí se za porod zodpovědné a nejednou v něm spatřují i mimořádnou duchovní příležitost. Chtějí jej proto naplno prožít.

Lékařsky vedený porod

"Záliba v chirurgickém řešení ´problému porod´ nemá co dělat s biologickou nutností. Jde o kulturní jev." (Brigitte Jordan)

Přednosti klasického porodnictví jsou zřejmé a neoddiskutovatelné, dojde-li v těhotenství či při porodu k vážnějším komplikacím. V takovém případě představují vymoženosti moderní medicíny ohromný potenciál zachování zdraví pro matku i dítě. Např. císařský řez bývá v souvislosti s počtem zachráněných životů považován za nejvýznamnější chirurgický zákrok vůbec (1). Nezastupitelnou roli mají i další lékařské zásahy do patologických porodů: použití kleští, vakuumextrakce, podávání léků či dobře aplikovaná anestezie rovněž pomáhají zmírňovat utrpení a zachraňovat životy, chopí-li se jich schopný lékař ve správnou dobu. Zkušenou lékařskou pomoc dále nezbytně potřebují předčasně narozené děti nebo ženy, které by z důvodu vážné zdravotní komplikace (např. onemocnění cukrovkou) bez asistence lékařů zdravé dítě možná vůbec neporodily.

Odvrácenou stranu klasického porodnictví lze spatřovat především v tom, že porod přestal být jaksi paušálně považován za přirozený a nerizikový jev. Lékařské zásahy a medikace se objevují i tam, kde nejsou zapotřebí. Porod se ocitl daleko od běžného života. Ač považován za největší rodinnou událost, rodině byl v podstatě odebrán. Zdá-li se někomu toto hodnocení příliš příkré, ať najde jiná slova pro následující skutečnosti:

Značné množství žen vzpomíná zejména na svůj první porod s nelibostí. Vybavují si neútulné a neosobní prostředí porodnice a bezmoc i strach, které pociťovaly v okamžicích, kdy s nimi porodnický personál netrpělivě manipuloval, znemožnil přítomnost partnera, bez vysvětlení aplikoval léky, injekce a infuze či krátce po porodu odebral novorozené děťátko. Výrazná lékařská intervence nejednou způsobila, že maminka po porodu propadla depresi z pocitu selhání v nejdůležitějším okamžiku svého ženského života. V této souvislosti se hovoří o tzv. iatrogenii - negativním dopadu moderní medicíny na její pacienty. Jde o nevhodné lidské jednání lékařů a sester, stejně jako o problematické či přímo nežádoucí působení užitých metod, zákroků a léčiv.

Ač se o tom mnoho nemluví, i moderní medicína skrývá rizika, která mohou v konečném efektu převážit nad původně očekávanými klady zvolené léčby. Typickým příkladem iatrogenie v klasickém porodnictví je automatické provádění některých praktik, které WHO již delší dobu výslovně nedoporučuje. Jedná se např. o rutinní aplikaci klystýru, holení rodidel, rutinní provádění nástřihu hráze, vnucování jediné a pro většinu žen nejméně pohodlné porodní pozice vleže na zádech, případně ještě s nohama vzhůru, či o indukci porodu před 42. týdnem těhotenství bez lékařské indikace.

Problém klasického porodnictví spočívá v tom, že lékaři a porodní asistentky paradoxně škodí tam, kde chtějí "pomáhat". S vidinou co možná nejrychlejšího porodu zapomínají, že spontánně rodící žena nic nepotřebuje tolik, jako - řečeno trochu poeticky - klidné plynutí času a nerušenou možnost přesunu do "porodního" stavu vědomí (viz dále). Dá se říci, že dnešní klasické porodnictví si zvyklo na pořádky, které vyhovují porodnickému personálu nesrovnatelně více než rodící ženě a její rodině. Je tomu tak proto, že porodnice (podobně jako ostatní hromadná zdravotnická zařízení) usilují ze všeho nejvíc o rychlý a snadný chod a provoz. Požadavek, aby jaksi navíc zajišťovaly též adekvátní individuální péči a laskavé zacházení, představuje vzhledem k odlišným potřebám jednotlivých rodiček a vzhledem k svízelné celkové situaci českého zdravotnictví značně obtížný - nikoliv však nesplnitelný - úkol.

Přirozený porod

"Když si žena projde těhotenstvím a porodem, je vždycky jiná, než byla předtím. Je zkrátka proměněná a mnohem víc rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v pramenu života." (Frederick Leboyer)

Jak už bylo zdůrazněno, přirozený porod není chápán jako apriorně riziková záležitost, nýbrž jako přirozený fyziologický projev ženského organismu, do kterého není nutno, ba ani radno, jakkoliv zvenčí zasahovat. Vychází se z přesvědčení, že prvořadým předpokladem úspěšného porodu je respektování základních potřeb rodící ženy. K nim patří potřeba nerušeného klidu, potřeba tepla, potřeba intimity a potřeba pocitu bezpečí. Prožívá-li žena svůj porod v příjemné a uvolněné atmosféře, produkuje její tělo přirozenou cestou a v dostatečném množství hormony potřebné pro spontánní porodní činnost. Jsou-li podmínky porodu nepříznivé, spontánní porodní činnost se zastaví a dítěti musí být pomoženo na svět umělými zásahy.

Hormony nutné pro spontánní porod je ženské tělo buď schopno vyprodukovat samo, nebo mu jsou podávány uměle. Přirozenou cestou tyto hormony vznikají v podkorových centrech mozku, která řídí tzv. nižší a vůlí neovlivnitelné projevy našeho organismu (vedle hormonální aktivity např. i krevní oběh, tělesnou teplotu a pod.). Aby mohla podkorová centra při porodu pracovat naplno, musí v jiné části ženina mozku, totiž v mozkové kůře, dojít naopak k dočasnému útlumu. Mozková kůra je, jak známo, zodpovědná za vyšší, specificky lidské funkce (např. za vědomí, paměť, myšlení či vůli...). V ideálním případě se spontánně rodící žena během porodu ocitá ve zcela mimořádném a oproti normálu značně posunutém stavu vědomí (pro srovnání uveďme stav, který žena - ale i muž - zažívají též při aktu plození a při milostném vyvrcholení). Všechny podobné "výjimečné stavy" jsou naneštěstí velmi snadno zranitelné, a tak jestliže rodící ženu něco nebo někdo ruší, s velkou pravděpodobností nebývá schopna spontánně porodit.

K výhodám přirozeného porodu patří individuální a osobní zacházení s rodící ženou i jejím partnerem a citlivé zacházení s novorozencem (odbourávání příčin tzv. poporodního traumatu), neaplikování rutinních předporodních opatření, nepoužívání opiátů, analgetik a sedativ, možnost výběru porodní polohy, nízké procento epiziotomií a operativních ukončení porodu, rychlé zotavení rodiček po porodu, bezproblémové šestinedělí, vysoké procento úspěšně a dlouhodobě kojících matek a konečně přirozené posílení vazby mezi všemi členy nové rodiny.

V souvislosti s nevýhodami se samozřejmě nejvíce hovoří o horší možnosti poskytnout okamžitou pomoc rodící ženě či miminku v případě vzniku akutního nebezpečí. Zastánci přirozeného porodu však argumentují tím, že komplikace lze ve většině případů vystopovat předem a kromě toho se žádné seriózní alternativní porodnické zařízení nezříká úzké propojenosti s klasickou medicínou, takže možnost rychlého lékařského zákroku je vždy zohledněna buď bezprostřední blízkostí moderně vybaveného porodního / operačního sálu, nebo možností rychlé přepravy do nemocnice.

Žena, která uvažuje o přirozeném porodu, by měla vědět, že přirozené porody nejsou určeny pro všechny ženy a že je lze doporučit pouze takové rodičce,

  • která je celkově zdravá a u níž se - stejně jako u jejího miminka - nevyskytují žádné předem odhadnutelné porodní komplikace,
  • která prošla pečlivou předporodní přípravou a
  • která k přirozenému porodu dospěla na základě vlastní, zcela dobrovolné a informované volby.

Pravda je bohužel taková, že dva rozdělené tábory přívrženců klasického a alternativního porodu se o výhodách a nevýhodách obou pojetí neustále přou a ani na statistikách se nemohou dohodnout. Problém spočívá ve způsobu provádění průzkumů a interpretace dat. Zatímco klasičtí porodníci neochvějně zdůrazňují rizika přirozeného porodu a poukazují na závratný pokles mateřské i novorozenecké úmrtnosti poté, co se porody přesunuly do nemocnic, alternativní porodníci tvrdí, že ke zlepšení situace z větší části přispěly sociální a ekonomické faktory (zlepšení hygieny, výživy, bydlení a možnost plánovaného rodičovství). Zatímco první si osobují právo svrchovaného dohledu na celou oblast reprodukčního zdraví, ti druzí by odborné lékařské péči pole působnosti rádi vyhradili pouze v oblasti rizikových a patologických případů.

Zpět na seznam kapitol Cesty ke spokojenému porodu

 

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt