PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Potřebujeme jesle?

Evropská unie si v tzv. Barcelonských kritériích už v roce 2002 vytyčila budoucí představu o poskytování péče o nejmenší děti. Plánovalo se, že do roku 2010 budou mít všechny členské státy k dispozici nějaký typ zařízení pro 33% dětí do tří let a pro 90 % dětí předškolních. Důvod? Potřeba ekonomického růstu předpokládá co nejvyšší míru zaměstnanosti a trh práce musí být dostupný mužům i ženám rovným dílem! Když Petr Nečas počátkem letošního února na setkání ministrů EU pro rodinu prohlásil, že ČR barcelonská kritéria plnit nebude, rozpoutalo to bouřlivou diskusi a v emocích se poněkud ztratila fakta. V následujícím rozhovoru do nich vnáší světlo socioložka Hana Hašková:

Jak probíhal vývoj jeslí a péče o děti v nich na našem území mezi lety 1945 a 1989?

První jesle vznikly na našem území již v 19. století. Za první republiky se jejich počet postupně zvyšoval ze zhruba 50 jeslí na téměř 90 jeslí. Některé děti mladší tří let docházely také do mateřských škol a tzv. opatroven. Po druhé světové válce, kdy se začal rychle zvyšovat počet pracujících žen, se počet jeslí dále zvýšil. Na začátku 50. let bylo v provozu zhruba 500 jeslí a na konci 80. let více než 1700 jeslí. V průměru připadalo 6 míst v jeslích na 1 dětskou sestru nebo pěstounku. V padesátých letech stoupla návštěvnost jeslí ze 3 na 7% dětí z příslušné věkové skupiny, v šedesátých letech stoupla na 13% a na konci 80. let jesle navštěvovala necelá pětina dětí mladších tří let. Uvedené podíly zahrnují děti mladší tří let, které navštěvovaly jesle a tzv. "společná zařízení jesle a mateřská škola". Uvedené podíly ale nezahrnují děti mladší tří let, které navštěvovaly mikrojesle, mateřské školy a tzv. dětské útulky. Ty vznikaly pro děti od dvou let v oblastech, kde nebyla zajištěna dostupnost mateřských škol. Jejich počet s rostoucí dostupností mateřských škol klesal a naopak vzrůstal počet dětí mladších tří let navštěvujících mateřské školy. Vzhledem k tomu, že ale rostl i počet dětí navštěvujících jesle, tak na konci 80. let tvořil počet dětí mladších tří let v mateřských školách již jen 37% z průměrného denního počtu dětí, které navštěvovaly jesle. Podíl dětí mladších 3 let tvořil na celkovém počtu dětí v mateřských školách zpravidla okolo 3-4%.

Zdá se, že ani za nejhlubší totality by bývala barcelonská kritéria nedošla naplnění…

Barcelonská kritéria bychom tehdy nenaplnili ani v případě dětí mladších tří let, ani v případě dětí ve věku 3-5 let. V případě dětí ve věku 3-5 let bychom barcelonská kritéria naplnili teprve v druhé polovině 90. let, kdy se v České republice projevoval hluboký propad porodnosti, zatímco počet mateřských škol klesal relativně pozvolně. Poptávka po zařízeních péče o děti během socialismu značně převyšovala jejich nabídku. I když děti mladší tří let navštěvovaly jesle, mikrojesle, společná zařízení jeslí a mateřských škol, mateřské školy nebo dětské útulky, nabídka míst v těchto zařízeních nebyla dostatečná. Konkrétně v případě jeslí bylo například v roce 1965 k dispozici 5 716 míst, ale počet neumístěných dětí v jeslích z kapacitních důvodů byl 3 529 dětí. V 70. letech pak počet neumístěných dětí do jeslí z kapacitních důvodů narostl ještě více. V roce 1976 bylo nepřijatých dětí z kapacitních důvodů dokonce 48 183. V procentuálním pohledu pokrývala například v roce 1978 nabídka jeslí, kdy bylo 28 128 nevyřízených žádostí, pouze 67% poptávky po místech v jeslích.

Jaký byl tlak ze strany socialistického státu, aby rodiče jeselských zařízení využívali?

Zatímco v 50. letech potřeboval stát ženy pro práci v průmyslu a poptávka po jejich pracovní síle byla obrovská, v 60. letech byla již většina žen zaměstnána a poptávka po jejich větším zapojení do ekonomické činnosti ustupovala. Na jedné straně tu byl ideál pracující matky. Tím, kdo měl pomoci pracujícím ženám s péčí o děti měl být stát. Ten měl zajistit dostatečnou dostupnost jeslí, mateřských škol i školních družin. Zapojení mužů do péče bylo sice v médiích do určité míry diskutováno, nikoliv však v podobě převzetí spoluzodpovědnosti za péči, ale v podobě ochoty pomoci partnerkám s péčí o děti a domácnost. Na druhé straně se rozvíjela i diskuse nad finanční nákladností provozu jeslí. Existovala také kritika "efektivity" pracujících matek malých dětí s poukazem na jejich častější absenci v zaměstnání. I z těchto důvodů byla posléze prodloužena placená mateřská dovolená z 18 na 28 týdnů a v 60. letech byla zavedena tzv. další mateřská dovolená. Ta byla na začátku 70. let prodloužena z jednoho na dva roky a byl také zaveden pro některé pečující matky mateřský příspěvek. Na konci 80. let byla další mateřská dovolená, i nárok na mateřský příspěvek pro některé pečující matky, prodloužena na 3 roky. Lze říci, že zatímco v 50. letech byla finanční podpora státu pro matky pečující o své děti v domácnosti mizivá a stejně tak existoval jen malý počet jeslí a mateřských škol, postupně těchto zařízení přibývalo, péče v nich dosahovala vyšší kvality a zároveň se pomalu rozšiřoval okruh osob, které získávali finanční podporu v případě, že pečovali o své nejmenší děti v domácnosti. Vzhledem k tomu, že mateřský příspěvek nebyl určen každé matce, která pečovala o dítě příslušného věku, a vzhledem k jeho výši, je však možno tvrdit, že možnost pečovat o nejmenší děti v domácnosti pro mnoho matek z ekonomického hlediska dostupná nebyla. Nepřijaté žádosti o umístění dítěte do jeslí z kapacitních důvodů, které narostly zejména v babyboomových 70. letech zároveň ukazují, že nebyla uspokojena ani poptávka po těchto zařízeních.

Je sociologům známo něco o tom, s jakými pocity rodiče své děti do jeselské péče svěřovali?

Pokud se ptáte na celou šíři pocitů jako je strach, důvěra, apod., tak těch byla pravděpodobně celá řada. S výzkumem, který by se snažil celou šíři těchto pocitů prošetřit, jsem se ale nesetkala. Přesto se prováděly výzkumy zaměřené na postoje rodičů. V roce 1963 bylo například v časopise Demografie publikováno šetření, jehož výsledky ukázaly, že 88% matek, které jesle využívaly, bylo s jejich činností spokojeno, a vysokou nemocnost dětí v jeslích tehdy reflektovalo jako problematickou jen 8% dotázaných žen.

Jak to před r. 1989 vypadalo s možnostmi jiné než jeselské nerodičovské péče o batolata do 3 let věku?

V 60. letech se začalo častěji diskutovat o tzv. mikrojeslích nebo pečovatelské službě. Bylo to v reakci na očekávaný pokles poptávky po jeslích v důsledku plánovaného prodloužení tzv. další mateřské dovolené na tři roky. Počet mikrojeslí však zůstal velmi malý. Například v roce 1978 u nás fungovalo 383 mikrojeslí s 1855 místy. Jednalo se o poskytování péče malé skupině dětí mladších tří let pečovatelkou v její domácnosti. Speciální vybavení domácnosti i plat pečovatelky byly financovány ze státního rozpočtu. Kromě rodičovské péče byly péčí o malé děti pověřovány i babičky, a televizní tvorba z období socialismu přináší informace i o jakémsi "pronajímání" babiček nebo tet "na černo" těmi rodinami, které vlastní babičky po ruce neměly.

K jakým nejzásadnějším změnám došlo po roce 1989 a jak vypadá situace s jeslemi dnes?

Po roce 1989 došlo k velkému poklesu počtu jeslí. Zejména závodní jesle, které tvořily od 60. let zhruba čtvrtinu ze všech jeslí, byly rychle rušeny. Postupně však vzniklo několik nových soukromých zařízení jeselského typu. V roce 2007 bylo v celé ČR jen 49 jeslí včetně soukromých jeslí, mikrojeslí a dalších zařízení jeselského typu. Podíl dětí mladších tří let, které je navštěvují dnes nedosahuje ani 1%. Ze "společných zařízení jesle a mateřské škola" se staly ze zákona mateřské školy. Dětské útulky byly zákonem zrušeny. Soukromou placenou péči o děti využívá jen okolo 1-2% rodin s předškolními dětmi a zhruba stejný podíl rodin využívá určitou formu sousedské výpomoci. Spolu s klesajícím počtem jeslí se začal zvyšovat podíl dětí mladších tří let, které navštěvují mateřské školy. Zatímco ještě v roce 1996/1997 navštěvovalo mateřské školy 12% dvouletých dětí, v roce 2005/2006 byla zapsána do mateřských škol již více než čtvrtina dvouletých dětí. Výše uvedená data naznačují, že mateřské školy začaly do určité míry jesle nahrazovat. Vzhledem k tomu, že se od konce 90. let opět zvyšuje porodnost, dochází ale v současné době k narůstajícímu počtu přihlášek do mateřských škol, které jsou odmítnuty z kapacitních důvodů. Takto mezi lety 2000 a 2006 došlo k nárůstu nepřijatých dětí do školek ze zhruba 2 000 na téměř 10 000. To pochopitelně omezuje dostupnost mateřských škol i pro děti mladší 3 let.

Pracující matky často jako vhodné řešení navrhují jesle obecní, které by fungovaly při mateřských školkách. Jde o reálnou představu?

Z právního hlediska neexistuje v současné době v ČR norma, která by obcím ukládala povinnost zřizovat jesle, a současně nemají nárok na finanční dotaci ze státního rozpočtu, ani ze zdravotního pojištění. To výrazně zvyšuje ekonomickou náročnost jejich provozu jak pro obce, tak i pro rodiče. Částky, které platí rodiče za využívání jeslí, se pohybují ve velmi širokém pásmu od méně než 500 Kč po 18 000 Kč za měsíc. Aby obecní jesle mohly vznikat, bylo by potřeba změnit stávající legislativu, která se týká zakládání a provozu jeslí tak, aby to bylo pro obce ekonomicky únosné, což v současné době není. Kromě jiných důvodů i proto došlo v ČR k tak velkému propadu v počtu jeslí, zatímco v případě školek docházelo k jejich úbytku pomaleji. A nutno dodat, že se úbytek jeslí i mateřských škol nezastavil ani poté, co se začala v ČR od roku 1999 opět zvyšovat porodnost. V případě mateřských škol získávají obce příspěvky z ministerstva školství. To se však na jesle nevztahuje, jelikož ty nespadají pod ministerstvo školství. Pokud by tedy mělo být tomuto požadavku pracujících matek vyhověno, pak by muselo dojít k vytvoření nové koncepce politiky péče v ČR, která by vyžadovala nejen zapojení obcí, ale i příslušných ministerstev.

Čím jsou takové finanční rozdíly dány?

Pravděpodobně pro to existuje řada důvodů. Může to být například poptávka po jeslích v místě, kde jesle existují, která samozřejmě není ve všech obcích stejná. Může to být nabídka speciálních programů pro děti v jeslích, která také není ve všech jeslích stejná. Ale to je spíše otázka na jednotlivé provozovatele jeslí.

Nakolik současná poptávka po jeslích odpovídá nabídce?

V roce 2003 bylo Centrem pro výzkum veřejného mínění provedeno šetření, v němž 16% rodičů s dětmi mladšími 6 let a čtvrtina bezdětných lidí, kteří rodičovství do budoucna očekávali, plánovali využívat kromě jiných forem péče o děti i jesle. To by naznačovalo poptávku po jeslích vysoce převyšující jejich současnou nabídku. V některých oblastech poptávka po umístění dítěte mladšího 3 let do zařízení denní péče o děti nabídku jeslí zcela jistě převyšuje. To naznačuje rostoucí podíl takto starých dětí v mateřských školách. Na jedné straně existuje v ČR většina rodin, které upřednostňují celodenní rodičovskou péči o děti do jejich tří nebo i čtyř let. Na druhé straně však existuje i řada rodin, v nichž se žena (i muž) chtějí nebo z ekonomických důvodů musejí vrátit do svého zaměstnání dříve než po dosažení třetího roku dítěte. Tyto rodiny mohou pak preferovat péči poskytovanou prarodiči, individuální placenou péči o děti, "sousedkou výpomoc" nebo péči o děti v jeslích a obdobných centrech, a to s ohledem na různé okolnosti, jako je charakter a věk dítěte, finanční, časová a fyzická dostupnost, kvalifikace pečovatelek, ztráta nároku na rodičovský příspěvek, apod. Poptávku po jeslích ovlivňuje i jejich stávající nabídka. Preference a volby jsou ovlivňovány kontextem, v němž jsou prováděny. Svou roli zde hraje i nastavení sociálního systému. V současné době ovlivňuje rozhodování o využívání jeslí i fakt, že ti, kteří jeslí využívají více než 5 dní v měsíci, přijdou o rodičovský příspěvek a náklady na využívání jeslí, které mohou být značně vysoké, tak musejí odečíst pouze ze svého platu. V ČR totiž neexistuje příspěvek na péči, který by mohli rodiče využít buď jako odměnu za péči o dítě poskytovanou jimi samotnými, jinou osobou nebo na zaplacení péče o dítě, která by byla poskytována jeslemi. Abych vliv nastavení sociálního systému ilustrovala lépe, je možné si představit dvě vymyšlené situace: V situaci, kdy by rodiče získávali na vlastní péči o dítě relativně vysoký příspěvek, ale zařízení péče o děti by nebyla nijak finančně dotována, tak by poptávka po těchto zařízeních byla pravděpodobně malá, jelikož zařízení by byla pro rodiče drahá a přišli by v případě jejich využívání o relativně vysoký příspěvek, který by měli rodiče pečující o děti doma. Naopak v situaci, kdy by rodiče získávali na vlastní péči o dítě velmi malý příspěvek nebo by žádný příspěvek na takovou péči nedostávali, ale zařízení péče o děti by byla široce dostupná, z velké části finančně dotována a poskytovala kvalitní péči o děti, tak by poptávka po těchto zařízeních byla pravděpodobně vysoká, jelikož zařízení by byla pro rodiče finančně i fyzicky dostupná a důvěryhodná a v případě, že by pečovali o děti v domácnosti by byla finanční situace jejich domácnosti značně horší. Tyto dvě vymyšlené situace ilustrují, že na rozhodování rodičů o tom, jakým způsobem budou kombinovat práci a péči, se podílí kromě celé řady faktorů i nastavení sociálního systému. Svobodná volba je vždy volbou, která je činěna v určitém kontextu. Nastavení sociálního systému je politickou záležitostí. V demokratické společnosti by v procesu vytváření nastavení sociálního systému měla mít slovo i občanská společnost.

Jak jako socioložka hodnotíte stávající rodinnou politiku MPSV, resp. postoj k tzv. barcelonským kritériím?

Barcelonská kritéria by neměla být v žádném případě vykládána jako nátlak EU na rodiče, aby využívali nerodičovské péče o předškolní děti, pokud nechtějí. Barcelonská kritéria jsou v daném kontextu deklarací států EU, že budou podporovat dostupnost formální péče o děti, nikoliv zavádět povinnost využívání formální péče o děti. Některé státy na základě tohoto závazku garantují právo na poskytnutí formální péče o děti. Co se týče současného směřování politiky péče v ČR, považuji za pozitivní fakt, že se nad tímto tématem začala vést veřejná diskuse. Namísto nekonečného opakování otázky: zařízení péče o předškolní děti - ano či ne by se však měla pozornost soustředit na propracování koncepce institucí denní péče o předškolní děti tak, aby tyto instituce poskytovaly kvalitní, důvěryhodnou, kontrolovatelnou a finančně, časově i fyzicky dostupnou péči o děti. Česká republika patří v současné době mezi státy EU s jednou z nejnižších dostupností institucí denní péče o děti mladší tří let. Co se týče dětí ve věku 3-5 let, patří ČR stále mezi státy s dobrou dostupností zařízení péče o předškolní děti.

Kde spatřujete hlavní důvod toho, že diskuse nad problematikou hlídání dětí do tří let věku budí v ČR tolik rozruchu ?

Péče o děti je velmi citlivé téma, a to nejen v České republice. Do diskuse vstupují zájmy různých aktérů, které mohou nebo nemusí být v souladu. Jde tu o zájmy dětí, žen, mužů, zaměstnavatelů, státu, obcí, atd. V diskusi se objevují argumenty z vývojové psychologie, komparativních empirických šetření socializace dětí v různých typech péče, argumenty rovných příležitostí dětí, ekonomické, populační, rovných příležitostí mužů a žen, preferencí a svobodné volby, budoucnosti lidstva, atd. Pakliže došlo k celospolečenské diskusi nad tímto tématem, pak nejsem překvapena tím, že budí tak velké emoce. Fakt, že se rozpoutala v současné době v České republice považuji za projev toho, že tato problematika zkrátka není dosud uspokojivě vyřešena.

Mgr. Hana Hašková pracuje jako vědecká pracovnice v Sociologickém ústavu AV ČR, v.v.i., a přednáší na Karlově Univerzitě předměty se zaměřením na problematiku genderu a soukromého života. Vedle článků a knižních kapitol na téma partnerského a reprodukčního chování, kombinování pracovního a soukromého života, a občanské participace žen spolupracovala na několika knihách, např. Mnohohlasem: Vyjednávání ženských prostorů po roce 1989 (2006), Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě (2006) nebo Práce a péče (2008).

Zpět na seznam rozhovorů

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt