PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Šťastní i nešťastní singles

Přibývá lidí, kteří žijí bez stálého partnera.Odhaduje se, že v současné době je takových až třetina z obyvatelstva ČR ve věku do 45 let. Kdo jsou tzv. singles a čím jsou specifičtí?

Singles jsou nejčastěji chápáni jako lidé po dovršení formálního dospělého věku, v jejichž životě chybí některá z charakteristik, jež jsou v obecném povědomí spojovány se stádiem dospělosti. Starší sociologické práce uvádějí, že jde o sociální skupinu, pro niž je charakteristická především nulová reprodukční strategie. Sociolog Marcel Tomášek, který se problematice singles již několik let intenzivně věnuje na Masarykově Univerzitě v Brně, považuje za důležitější rys ekonomickou a bytovou samostatnost a naopak připomíná, že v západních zemích jsou mezi singles běžně zařazováni i osamělí rodiče.

Přesto, když se mluví o dopadu životního stylu singles na život společnosti v širším kontextu, bývá jim nejvíc vytýkána právě orientace na nerodinný život a podstatné přispívání k rostoucí národní neplodnosti. Tohle veskrze negativní vymezení Marcel Tomášek odmítá: "Nemůžeme již vycházet z normalizační doktríny totalitního režimu, která s orientací lidí na rodinný život počítala automaticky a vnímala ji jako vyšší zájem, jemuž musí být obětována svoboda jedince. Svoboda je dnes považována za nedotknutelnou hodnotu a rozhodnutí nezaložit rodinu spadá do soukromé sféry každého člověka."

Spekuluje se také o tom, že singles zasahují do sexuálního chování společnosti. Jejich životní styl údajně podněcuje možnost vnímat vlastní sexualitu jako otevřenou volbě a experimentu. Ani tohle Marcel Tomášek tak dramaticky nevidí: "Lesbičky a gayové vzhledem k tradiční netoleranci a nutnosti vystupovat jako singles jsou sice se singles obvykle spojováni, zároveň ale ve vztahu k singles jako sociální skupině vůbec být nemusí, protože nikoliv ojediněle fakticky žijí v párech nebo protože historicky, např. v předešlém komunistickém období, se stejně dobře vyskytovali v tradičně uzavřených manželstvích."

A co rozšířený názor, že singles posilují svůj vliv na život ve společnosti prostřednictvím získávání privilegovaného postavení na pracovním trhu? Globální ekonomika pozdně moderního věku vyžaduje sice maximálně flexibilní pracovní sílu, jejíž způsob života je se vztahovou nevázaností lépe slučitelný, že by ale singles výrazněji přispívali k diskriminaci rodičů na pracovním trhu nebo k prosazování společenských změn zaměřených na bezdětný životní styl, vnímá Marcel Tomášek rovněž jako názor přehnaný: "Hlavní problém vidím v tom, že většina lidí si dospělost i nadále spojuje především se založením rodiny," opakuje. "To určitě platilo do období po druhé světové válce, ať již v západním kontextu nebo v komunistických zemích. Z dnešního pohledu ovšem manželství nebo přítomnost potomka znakem dospělosti nejsou, tím spíš, že tradiční manželský pár s oboustranně vlastními dětmi je v ČR již v menšině a běžně dochází k otevřeným formám uspořádání blízkých vztahů."

Dospělost nebo zralost?

Oba pojmy mají mnoho společného, nemusejí ale kráčet ruku v ruce. "Z psychologického hlediska hovoříme o zralosti tehdy, když člověk disponuje schopností samostatného a ekonomicky nezávislého života, schopností přiměřeně naplňovat svoje pořeby a také schopností sloužit slabším a potřebným," vysvětluje česko-australská psycholožka Pavla Smith, která se se singles setkává ve své psychoterapeutické praxi. Jako další aspekty mentální dospělosti uvádí Dr. Smith následující: schopnost přijímat zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a činy, schopnost vypořádávat se se zklamáními a ztrátami a schopnost překonávat emocionální problémy z dětství.

"Zralý člověk je schopen dobrat se uceleného pohledu na život a přijmout, že k němu patří výhry i prohry. To se týká i partnerského soužití. Pro možnost založit a udržet dlouhodobý vztah je mimořádně důležité umět řešit problémy, které s sebou nese intenziví soužití s druhým člověkem," říká Pavla Smith a dodává: "A právě tady bývá u singles kámen úrazu - buď se bojí vztahy navázat, nebo z nich příliš brzy utíkají. Tím se o možnost osobního zrání připravují. Přesto není možné tvrdit, že mezi nimi najdeme v převážné míře jen lidi nezralé, spíše bych řekla, že jejich schopnosti potvrzující zralost bývají v nerovnováze. Např. je u nich silně vyvinut smysl pro pracovní povinnosti, a zároveň mají problémy s intimitou."

Komu hrozí, že zůstane sám?

V psychologických kruzích se v poslední době objevují výzkumy, které se snaží na otázku, zda životní styl singles volí častěji lidé s určitým osobnostním zaměřením, odpovědět více systematicky. Takový provedla nedávno např. německá psycholožka Beate Küpper, která vyzpovídala 167 dospělých ve věku mezi 25 a 45 lety, z nichž polovina byli singles, žijící osaměle nejméně dva roky. Küpper s účastníky svého výzkumu prováděla dotazníková šetření, v nichž se zajímala o obecné hodnoty, které dotyční vyznávají - např. o jejich smysl pro rodinu, vnímání rolí muže a ženy, touhu po dětech, vnímání důležitosti profese a pracovního úspěchu, plány do budoucna apod. Ukázalo se, že ve vztahu k těmto fenoménům mezi singles a účastníky šetření z řad lidí žijících v párech nebyly podstatné rozdíly s jedinou výjimkou: singles měli výrazně vstřícnější postoj k netradičním formám rodinného soužití a významně častěji odmítali tradičních formu rodiny.

Podstatný rozdíl mezi singles a páry se ale ukázal v rovině psychologické, a konkrétně v omezené schopnosti osamělých navazovat a udržet intimní vztahy. "Dobrovolní" singles v šetřeních Dr. Küpper tvrdili že závazné vztahy prostě nevyhledávají, "nedobrovolní" zase přiznávali strach z přílišného sblížení i obavu z možného neúspěchu. Beate Küpper vyjádřila domněnku, že kořeny neochoty ke sblížení mohou souviset s narušeným přilnutím (attachmentem) v dětství - viz. rámeček. Zatímco bezpečné přilnutí rozpoznala Küpper u 81% respondentů z párů, u účastníků z řad singles šlo jen o 50% lidí.

Americká psycholožka Jillian Straus, která se rovněž věnuje problematice singles, se zase zaměřila na dobové fenomény, které trvalé soužití mužů a žen narušují. Rozpoznala v této souvislosti několik hlavních překážek, které dnes stojí v cestě trvalého partnerského vztahu. Mezi nejpodstatnější zařadila nezdravou sebestřednost, podléhání iluzi, že láskyplného vztahu lze dosáhnout bez práce a utrpení, víru v možnost neomezeného a opakovaného výběru, dědictví rozvrácených rodin a také zavádění modelů rovných příležitostí, jež činí soužití mužů a žen, je-li z jedné či obou stran poznamenáno tradičními předsudky, velmi obtížným.

Teorii attachmentu vytvořil britský psychoanalytik John Bowlby a rozvinula ji psycholožka Mary Ainsworth. Oba vycházeli i z prací významných etologů, jakými byli např. Konrad Lorenz či Niko Tinbergen.
Attachment je vrozený systém v mozku, jež se vyvíjí způsobem ovlivňujícím a organizujícím motivační, emoční a paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám. Je podkladem interpersonálního vztahu, který umožňuje nezralé psychické struktuře a nezralé nervové soustavě dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutějšího mozku a psychiky rodiče nebo jiné nejbližší osoby k organizování vlastních procesů. Opakované zážitky z nejbližších vztahů jsou ukládány v implicitní paměti jedince v podobě nastavení či očekávání a ovlivňují schopnost navazovat a udržovat klíčové životní vztahy v pozdějším životě.
Zdroj: www.ssvp.wz.cz

Singles bez předsudků

Ačkoliv výzkumů o singles přibývá, jednoznačné závěry nejsou na místě. Mimo jiné proto, že o singles přetrvává celá řada předsudků připisujících jim negativní vlastnosti od vysoké ambicióznosti přes touhu po osobním pohodlí až k apriornímu odmítání rodičovství. Nic z toho dosavadními výzkumy potvrzeno nebylo. Pokud něco vyšlo najevo, pak jde o fakt, že naprostá většina singles svou samotu nevítá a většina z nich také věří, že nejde o doživotní stav.

Tento závěr potvrdily i hloubkové rozhovory s čtyřmi desítkami respondentů v České republice, podniknuté v letech 2003-2004. Z rozhovorů vyplynulo, že život bez dlouhodobého vztahu s vyhlídkou na rodinu není a priori sledovanou strategií, nýbrž spíše nevítanou shodou okolností, resp. následkem komplexních změn mentality a modelů převládajících po převratu v roce 1989.

Marcel Tomášek se přimlouvá za to, abychom singles přijímali jako nedílnou součást postmoderní společnosti: "Stejně jako došlo k pluralizaci politické a společenské, dochází nyní postupně i k pluralizaci v čistě privátní sféře. To se projevuje rozmanitostí životních stylů. Životní styl singles je jen jednou z možných variant, a někdy prostě také jen určením osudu."

Za spolupráci na tomto článku děkuji sociologovi Marcelu Tomáškovi a psycholožce Pavle Smith.

Použitá a doporučená literatura:

Susie Reinhard: Ungebunden, Psychologie Heute, 4/2007
Ivo Možný: Rodina a společnost, Sociologické nakladatelství SLON 2006

Psáno pro tiskovou agenturu gitA v listopadu 2007

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt