Proč je dnes těžké přivádět na svět děti?
Nárůst neplodnosti i množství prováděných operativních porodů v rozvinutých západních státech je zarážející. Proč se mnohým párům nedaří počít dítě? Proč císařským řezem stále častěji rodí i zdravé, tzv. nerizikové ženy, u nichž by sekci nikdo nečekal? Proč mnozí děti dokonce plánovitě odmítají?
Vše bezpochyby znesnadňuje civilizační vývoj: průmyslová strava, znečištěné prostředí a celkově konzumní životní styl negativně poznamenávají i naši schopnost plodit a rodit. Velkou roli však sehrává též podceňování psychologických faktorů a problémy s identitou, které v postmoderní době jak ženy, tak muži, často řeší.
Početí i porod probíhají samovolně, člověk je nemůže vědomě ovlivnit. Odehrávají se v těle, ale zdaleka se netýkají jen fyzické schránky. Zejména porod je reflexní proces, jehož průběh je psychikou ovlivněn naprosto zásadně. Jednostranný důraz na medicínské bezpečí, rutinní těhotenské prohlídky a přesun porodů z domova do nemocnic zredukovaly společenský pohled na porod jako na zdravotně rizikový problém. Málo se zdůrazňuje, že jde především o psychologický mezník v životě ženy a celé rodiny a o nedílnou součást sexuálního života partnerů.
"Zvlášť dnešní ženy jsou ve své ženské roli znejistěny a v čase blížícího se mateřství potřebují zvláštní podporu," připomíná psycholožka Eliška Kodyšová s tím, že v těhotenství se prožívání mění a vystupuje niterná potřeba emoční podpory: "Ženy podvědomě hledají bezpečné místo, kde by se jejich dítě mohlo narodit, a odpovídají si na tzv. kompetenční otázky. Některé cítí, že zodpovědnost za porod leží na nich samých, jiné ji přesouvají na zdravotníky," připomíná psycholožka.
V každém případě nezbytným předpokladem spontánního porodu zůstává vyrovnaná a klidná mysl a dostatečné vyplavování hormonů zodpovědných za nastartování a podporu porodního procesu. Jde zejména o hormon oxytocin: "Aby jeho vyplavení mohlo dojít, je třeba dočasně odpojit neokortex, tedy racionální, myslící, hodnotící část mozku, a přejít do instinktivního rozpoložení. Zaujímání poloh, vydávání různých zvuků včetně křiku, dýchání, to vše ženě výrazně pomáhá porod zvládnout a dítěti správně projít pánví. Odpojit neokortex je ovšem obtížné, pokud se žena cítí být pozorována a vyrušována, kritizována či nedostatečně podporována. V tom případě se naopak začnou vyplavovat stresové hormony, které mohou porod zpomalit či úplně zastavit," vysvětluje Eliška Kodyšová.
Řešením podobných problémů z celostního pohledu se zabývá nový obor - psychogynekologie (viz. rámeček). Do něho spadá, kromě jiného, právě i příprava žen na porod a poporodní adaptace. "Porod jako forma stresu velmi často odkryje zasuté a potlačené vzpomínky, a pokud nějaká zdravotní či psychická patologie skrytě existovala před porodem, dokáže ji ´nepovedený´ porod odstartovat," varuje zakladatelka pražského Centra psychosomatické péče a psychogynekoložka Helena Máslová a dodává: "Dříve byly ženy, u kterých se v souvislosti s porodem objevily nějaké psychosociální potíže, odesílány na psychiatrii nebo k běžnému psychologovi, ale ukázalo se, že jde o natolik specifickou oblast, že jen málokdy došlo k terapeutickému efektu. Dnešní ženy se navíc nacházejí v několikanásobné stresové situaci. Změnil se jejich životní styl i společenská role, jenže jejich psychika stále žádá řešení starých ´tradičních´ konfliktů. Situaci těžko vyřeší svépomocí a pochopení většinou nenacházejí ani u svých partnerů, ani v nejbližším okolí. Ve společenském povědomí je navíc otisknut mediální obraz šťastné novopečené matky, která s miminkem v náručí prožívá nejšťastnější okamžik v životě a celý svět září. Když to některé ženy cítí jinak, ocitají se v pochybnostech."
V gynekologických ambulancích a porodnicích se ženám dostává perfektního technického zázemí, ale jejich potřeby duševní a sociální zůstávají opomíjeny. Podle výzkumů provedených např. v Německu či USA si většina žen stěžuje na to, že během prohlídky u gynekologa není čas ani prostor na jejich otázky. Až třetina tzv. zdravých matek, u nichž by býval komplikace při porodu nikdo nečekal, uvádí, že jejich porod narušil spěch a rutina nemocničního prostředí a nemožnost vnořit se do porodního procesu.
"Lze předpokládat, že lepší zaopatření duševních a sociálních potřeb těhotných a rodících žen by mělo bezprostřední pozitivní dopad jak na zvládání krizových momentů spojených s přiváděním dětí na svět, tak na posílení mateřských kompetencí a zlepšení vztahů mezi muži a ženami," uzavírá Helena Máslová.
|
Psychogynekologie je mezioborová disciplína zkoumající obtíže ženského zdraví, u nichž lze vystopovat propojenost tělesné a duševní reakce. Tento nový obor reaguje zejména na problémy, jež se velmi rozšířily v poslední době. Lze sem zařadit např. neplodnost, která není způsobena mechanickou obstrukcí vejcovodu či jinou anatomickou překážkou, endometriózu, praemenstruační syndrom, chronické recidivující infekce močových cest, poruchy sexuálního prožívání, ale také stále problematičtější schopnost žen rodit spontánně, bez lékařských intervencí. (Rozhovor s Helenou Máslovou lze najít zde). |
Vyšlo v časopise Rodiče 10/2009
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
