PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

ANKETA K NÁRODNÍMU TÝDNU MANŽELSTVÍ 2010:

Tajemství celoživotní manželské lásky

Ve druhém únorovém týdnu 2010 proběhne v České republice již čtvrtý ročník největší iniciativy na podporu manželství v ČR nazvané "Národní týden manželství" (NTM). Vedle hesla "Dobré manželství není samozřejmost", které NTM provází každoročně, zvolili organizátoři pro letošní ročník motto s ohledem na dobu dosud nepřekonané hospodářské krize. Z tradičního manželského slibu vyňali připomenutí "V bohatství i v chudobě".
U příležitosti NTM 2010 jsem se zeptala: "Na čem je založena manželská láska, která vytrvá za všech okolností? Jde o chiméru, protože manželství je jen dočasný stav mysli, který skončí, když utichne boogie-woogie hormonů, jak se domníval Henry Miller? Nebo je to věc rozhodnutí, jak ve své knize Láska jako životní styl naznačuje Gary Chapman? Či snad záhada, jak se o tom zmiňuje jedno z biblických přísloví (Př 30,19)?"
Odpovědět nebylo snadné, o čemž svědčí menší počet respondentů než obvykle. Místo vyjádření v několika případech dorazil jen mail s omluvou ve smyslu: "Odpusťte, nepřispěji. Je to příliš osobní / citlivé / bolavé. Nemohu / nechci / nevím jak se vyjádřit."
Nakonec se ale přece shromáždilo názorů dost.

Simona Hoskovcová, psycholožka:

Vybavuji si v souvislosti s touto anketou krátký animovaný film z www.obcanskainspirace.cz, reflektující ženskou a mužskou roli ve společnosti. Žena jede na kole a postupně má na sedačce jedno dítě, pak další, za chvíli na rámu veze ještě babičku, šlape do kopce a jde jí to pořád hůř. Ve dvou se to lépe táhne, takže když se celý ten náklad naloží na kárku, kterou táhnou žena a muž, hned se jde životem líp. Chce to týmového ducha, přesunout vidění světa pouze z vlastní perspektivy k vidění prospěchu celku - rodiny.

Cíle skupiny a cíle jednotlivce mohou být velmi vzdálené. Ve prospěch manželství a rodiny je mnohdy nutné vlastní cíle opustit či přehodnotit. To často bolí a vytahuje se to pak na světlo po letech:"Já jsem kvůli vám nevzal tu nabídku v zahraničí!", "Uvázali jste mne ke kuchyni a pračce, vzdala jsem se kvůli vám kariéry!".

Manželská láska je dlouhodobá investice a dopředu vám nikdo neřekne, jestli se skutečně vyplatí. Investujete hodně energie do výchovy dětí a doufáte, že z nich vyrostou slušní lidé, kteří se o vás pak třeba jednoho dne postarají. Investujete do vztahu s partnerem a doufáte, že kdyby vám bylo ouvej, tak vás podrží. Posloucháte-li vyprávění manželů, kteří jsou spolu čtyřicet a více let, slyšíte jako recept na dlouhý vztah hlavně vzájemnou toleranci.

Trvalá manželská láska je tedy asi založená na křehké rovnováze mezi zachováním vlastní individuality a tolerováním individuality druhého a schopností přizpůsobit svou individualitu prospěchu celku - rodiny. Na takový úkol jsou vždy potřeba dva.

No, uvidíme, já mám za sebou teprve deset let...

Miroslav Zámečník, informatik:

Nejvyšším stupněm lásky je plné přijetí sebe i druhé bytosti na podkladě životního poznávání.Trvalá manželská láska stojí na toleranci, svobodě a odpovědnosti. Rozvíjí se, pokud každý z partnerů těmito vlastnostmi disponuje. Tedy nenahlížejí-li jeden na druhého jako na někoho, koho vlastní, ale vnímají-li svůj vztah jako cestu k hlubokému poznávání druhého i sebe sama. Takový způsob vzájemného obohacování může vztah učinit trvalým.

Pavla Koucká, psycholožka a etoložka:

Myslím, že taková láska vzniká na základě přesvědčení "je to muž / žena mého života", které se snoubí s ochotou na vztahu pracovat. Počáteční fontána hormonů se přitom hodí, minimálně jako zdroj onoho přesvědčení, že to je ten pravý / ta pravá. Hormony sice vyprchají, ale na ten pocit se dá rozpomenout.

Helena Máslová, lékařka a zakladatelka Centra psychosomatické péče:

Je třeba rozlišit dva aspekty: dlouhodobou kvalitu vztahu a trvalost manželství. Dlouhodobý kvalitní vztah je touhou snad všech novomanželů, ale jen menší části se ho podaří zrealizovat. Polovina se rozvede a další část se sice nerozvede, ale manželství má nefunkční či dokonce patologické.

Posouzení kvality manželství je velmi individuální a odvíjí se často víc od zklamaných očekávání než od své reálné hodnoty. Rozpadají se manželství, kde chybí trpělivost a ochota vztah budovat a přinést v jeho prospěch oběť. Na druhé straně existují i lidé, kteří objektivně strádají, a jen pro svou pasivitu či ze strachu převzít odpovědnost neřeší ani velmi útrpnou situaci, která podlamuje jejich psychické i fyzické zdraví.

Dobré manželství je především práce. Vložená energie do společného projektu. Výsledek charakterových schopností. V nemalé míře hraje svou roli nejspíš i štěstí.

Nikdo nejsme dokonalí a tak dokonalost neexistuje ani v manželství, ale smysl pro fair play a morální síla dokáží udržet celoživotní zájem jednoho o druhého. Oběť - dříve ceněná, dnes spíš opovrhovaná - je základem stabilního manželství. Měla by být vyvážená a reciproční.

Člověk v každém případě nemůže manželství jen tak konzumovat jako nějaký seriál s nepředvídatelným scénářem. Musí ho budovat a nést zodpovědnost. Líbí se mi prohlášení jednoho mého pacienta, který je ženatý už 54 let: "Na výběru až tak nezáleží. Pracovat lze s každým partnerem. Důležité je, dát si tu práci."

Jan Frolík, tiskový mluvčí Národního týdne manželství:

Manželská láska, která vytrvá za všech okolností, je založena na spoustě věcí, jako např. na věrnosti, oddanosti, odpovědnosti, toleranci, dobré komunikaci, schopnosti odpouštět, vzájemné úctě, sdílení pocitů, dobrém sexu atd. Ze všeho nejvíc je to ale dar od Boha.

Michal Hrdlička, dětský psychiatr:

Nejpřesvědčivější odpověď poskytnou ti, kteří do manželství ještě nikdy nevstoupili.

Tomáš Dittrich, šéfredaktor měsíčníku Život víry:

Naše láska je založena na tom, že jsme si ji před dvaceti čtyřmi lety slíbili. Mysleli jsme to tenkrát vážně a dobře jsme si to oba předem rozmysleli. Kdybych si nebyl jistý, že to s celoživotní láskou a věrností myslí vážně, vůbec bych si Martu nevzal, a ani ona mě ne. Takhle nějak to podle mě funguje v každém normálním manželství.

U jakéhokoli slibu je klíčové, zda ho zúčastnění berou vážně. Dá se druhému věřit? Slib s sebou vždy nese určité riziko. Naše rozhodnutí pro manželství na celý život vyšlo jednak z našeho citu (láska, která toho druhého opravdu chce), jednak z rozumové úvahy resp. z obecnému porozumění manželství (věděli jsme z literatury i od odborníků a vstřebali jsme z tradice naší kultury, že neexistuje lepší způsob, jak dát dětem to, co potřebují).

Také při pohledu na známé, kteří prošli rozvodem, nám bylo zřejmé, že rozvod jim moc nepomohl a že staré problémy, které k němu vedly, téměř vždy nějak pokračují i v nových kulisách.

K té rozumové úvaze u nás patřila i víra. Oba věříme v trojčetné manželství: žena + muž + Bůh. Věříme, že nám v našem vztahu pomáhá Ježíš Kristus, ale opakovaně jsem se přesvědčil, že stabilní šťastné láskyplné manželství může fungovat i bez víry v Boha.

Eliška Kodyšová, psycholožka:

Mají-li spolu muž a žena setrvat v souladu a lásce, jde podle mě ve velké míře o věc vědomého a dobrovolného rozhodnutí obou. Otevřenost vůči procesům v sobě i v tom druhém a ochota je přijímat, nebo aspoň je nahlédnout, jsou potřebné, ale nikoli samozřejmé, a ve víru každodenní rutiny anebo náhlých životních zlomů je snadné je pominout a zůstat zahleděný jen do vlastního nitra.

Na druhou stranu, nikdy nelze předjímat, kam se na cestě života společně dostaneme a zda budeme schopni opravdu všechny okolnosti zvládnout. Napadá mě, že o co více budeme zavírat oči před možností rozchodu, o to spíše nás v nečekané zákrutě zaskočí. Rozhodnutí setrvat spolu tedy není jednorázovou a provždy danou samozřejmostí, ale naopak neustálým a vzájemným procesem.

Gabriela Vránová, herečka:

Když je člověk mladý, pře se a hádá se svým partnerem. Chce si za každou cenu udržet svoji svobodu a svou jedinečnost. To aby po dlouhých letech pochopil, že si tyto vlastnosti uchová pouze sám v sobě a že určité "dané věci" stejně nikdy nepřekročí ani nezmění. Neměla by následovat rezignace, ale vyrovnání se sebou samým.

Život je příliš krátký na to, abychom se hádali. Musíme se naučit sdílet své názory a vzájemně si naslouchat. Tedy chceme-li žít spolu, a nejen vedle sebe. Jde o potřebnou rovnováhu mezi vlastní vnitřní svobodou a tolerancí vůči svobodě našeho partnera. Nalézt tuto rovnováhu je velmi, velmi těžké, a člověk se k tomu dlouho dopracovává. Jde tedy i o ten čas, který je třeba tomu dopřát. Jsme s manželem Jiřím Kepkou spolu už 41 let. A jsme spolu pořád rádi.

Dan Drápal, šéfredaktor Konzervativních listů:

Manželská láska, která vytrvá za všech okolností, není založena na dokonalosti partnerů, ale na jejich ochotě k sebeoběti. Láska snad není měřitelná ničím jiným než právě ochotou k oběti. Z tohoto hlediska jsou city až důsledkem manželské věrnosti, nikoli její příčinou. I v této věci platí Ježíšem formulovaný princip, že kdo je ochoten sám sebe ztratit (tedy obětovat se pro druhého), ten se nalezne.

Lucian Kantor, partnerský a manželský poradce:

Láska, ať manželská či partnerská, je vztah, jenže mnoho lidí si ji plete se zamilovaností - stavem. Lidé často místo lásky hledají zamilovanost. Láska předpokládá vzájemnost, respekt a zájem o toho druhého. Ve chvíli, kdy dojde ke snaze ho ovládat, láska strádá. Chceme-li zažít opravdovou lásku, měli bychom se učit otevřenosti a naslouchání.

Iva Štětovská, psycholožka:

Manželská láska, která vytrvá (a myslím tím opravdovou manželskou lásku, nikoli pouze zvyk či neochotu změnit zaběhaný stereotyp), je nejspíš založena na vlastním svobodném rozhodnutí, které přijímáme s vědomím jeho důsledků. Na daru vzájemnosti a uvědomování si tohoto daru. Na schopnosti něco spolu vytvářet, protože na to nestačí jen jeden. Na jisté míře pokory a na specifickém systému uspořádání osobních hodnot, kde stojí vztahy výš než věci. Na jisté míře paličatosti, kázně vytrvalosti a spolehlivosti, která se nevzdává příliš rychle a snadno. Na schopnosti vnímat se a navzájem vidět i se všemi proměnami. Na přátelství, protože přítel dokáže sdílet i nepohodu. Na jisté nezbytné dávce vzdoru: nemusíme přeci dopadnout jako většina ostatních nebo si nechat předepisovat svůj život pseudoevolučními zákonitostmi chování jiných živočišných druhů. Na určité dávce životního štěstí. Na velké míře každodenních zázraků. Už jsme za sedmnáct let společného života s manželem nějaké zažili…

Marie Nováková, lektorka kurzů osobnostního rozvoje:

Součástí lidské osobnosti je touha po Lásce - opravdové, hluboké, trvalé, která všechno překoná a nakonec přetrvá i nás samé. Manželství je založeno na osobním rozhodnutí pro takovou Lásku, a tedy na důvěře v druhého, na odvaze a statečnosti ve chvíli, kdy své "ano" svěřuji člověku stejně slabému a chybujícímu jako jsem já sama.

V manželství by mělo jít o slib přinášející celoživotní závazek. Trvalá manželská láska pak obsahuje i prvek přátelství na život a na smrt. Je hrdinským rozhodnutím, které dává stabilitu také novému životu dětí. Tak se samo manželství může stát součástí toho podstatného, po čem člověk hluboko uvnitř touží a co ho přesahuje.

Jaro Křivohlavý, psycholog:

Stojíme s mou manželkou Martou před diamantovou svatbou - žijeme svůj společný 59. rok manželství. Pro oba z nás je to první a jediné manželství. Mně je 85 let, manželce 78. Máme tři děti, osm vnoučat a pět pravnoučat.

Opravdová, autentická, hluboká, všeobsáhlá, celá a vřelá manželská láska - tak jak jí rozumím - stojí, obrazně řečeno, na třech sloupech:

Tím prvním je vzájemná úcta jednoho z manželů k druhému. Autentický, opravdový respekt k osobnosti druhého, tj. k samému jádru druhého člověka. Pravdou je, že k tomu, aby tomu tak bylo, je dobré, když ten druhý tomu trochu napomáhá a chová se úctyhodně.

Druhou charakteristikou výše popsané lásky je odpouštění. Dobrovolný projev znovupřijetí toho, kdo nám něco zlého udělal. I zde platí, že ten druhý (viník) tomu může trochu pomoci, když projeví lítost nad tím, co udělal, když se omluví a to nejen formálně, když lituje toho, co udělal a snaží se to napravit. Pravdou je, že toho, kdo odpuštění poskytuje, to častokrát něco stojí. S tím se musí počítat. I zde však platí, že "více je dáti nežli bráti".

Třetí charakteristikou autentické lásky je péče. Přesněji: vzájemná péče. Co to znamená, to se obvykle pozná až v těžkých chvílích, např. zdravotně těžkých. A těch časem v manželství přibývá. Jsou však i v mladém manželství, dnes např. v situaci, kdy člověk ztratí zaměstnání, kdy se zvýší činže nad únosnou míru a ztrácí se byt, když mají těžkosti děti, když se objeví pomluvy atp. O manželství pak platí totéž, co o kapitánovi: "Dobrý kapitán se ukáže, když se loď v bouři dostane do těžké situace."

Vyšlo v časopise Psychologie dnes 2/2010

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu