Konstruktivní nevěra V časopise Psychologie dnes 4/2008 vyšel rozhovor Barbary Čechové s psycholožkou Jitkou Douchovou nazvaný "Konstruktivní nevěra vztah neohrozí".
Rozhovor si lze přečíst zde
Jeroným Klimeš, psycholog: Logikové používají termín petitio principii - honička principů, když závěr, který se má dokázat, se již předpokládá jako intuitivně správná premisa. Stejnou logickou chybou zavání i termín "konstruktivní nevěra". Takto můžeme vymyslet stovky podobných líbivých termínů, například léčivá nevěra, blahodárná nevěra a podobným mechanismem se vymyslel i termín "dobrá smrt" (euthanasie). Při pohledu zpět, s odstupem třeba dvou let, můžeme zhodnotit dopad nevěry na fungování vztahu. Ano, v některých případech se dá říci, že určitá nevěra měla konstruktivní dopad na fungování páru, nebo na rozvoj osobnosti některého z partnerů. Ale bohužel nemám po ruce přesvědčivá kritéria, podle kterých bych byl schopen s dostatečnou jistotou předpovědět tento pozitivní dopad nevěry dopředu, dříve než se odehraje. Takže k čemu je nám pak zavádění nových termínů - dopadlo to dobře, ergo byla to konstruktivní nevěra / dopadlo to špatně, ergo byla destruktivní. To je přeci zmíněné petitio principii! Ve své praxi vidím spíše ty případy, které dopadají špatně. A co jsem viděl tzv. projekty otevřeného partnerství, fungovaly jen do té doby, dokud se jeden z partnerů nezamiloval a citově neodplul do nenávratna. Uvědomme si, že sama přítomnost těchto projektů v rétorice párů indikuje, že je cosi shnilého ve státě dánském. Kateřina Uxová, lékařka a manažerka: Co se týká konstruktivní nevěry, naprosto s paní doktorkou souhlasím. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá. K tomu, aby konstruktivní nevěra fungovala, musí být splněno několik podmínek: 1. Vztah musí oběma zúčastněným přinášet radost, potěšení a energii. 2. Aby tomu tak bylo, měli by si být oba rovnocenní. Jednak v tom smyslu, že každý z nich má trvalého partnera a víceméně spokojený vztah s ním, takže vztah s jiným partnerem je pro každého pouze příjemným zpestřením, energetickým nábojem, zkrátka "bonbónkem" navíc. Oba musí mít od vztahu stejné očekávání, tj. nikdo z nich by neměl být zamilovaný a chtít měnit současnou situaci. Toto je asi nejtěžší splnit, protože velmi zřídka bývá ve vztahu v tomto směru rovnováha na obou stranách. Ale pro to, aby nevěra neskončila pro původní vztah tragicky, je to naprosto zásadní. 3. Poslední, ale neméně důležitou podmínkou je, aby se žádný z původních partnerů nic nedozvěděl. Ivo Možný, sociolog: Nevěry jsou vskutku všelijaké, některé mohou být i "konstruktivní". To, o čem mluví Jitka Douchová jako o "konstruktivní" nevěře, bych však raději označil nehodnotícím označením "rekreační" nevěra. Kolegyně má pravdu, že nevěra působí jako "psychický doping" a že může způsobit i zlepšení základního vztahu: zmíněná "radost navíc", může činit člověka spokojenějším, čímž se stává i lepším partnerem. Připomíná to ovšem tak trochu jízdu na tygru: zažíváme euforii, a když se nám podaří úspěšně seskočit (už i když si myslíme, že se nám to podaří), euforie stoupá. Stoupá i naše velkorysost a vlídnost, můžeme být k pomilování. Potíž je v tom, že ne vždycky se nám seskočit podaří. A když se nám to podaří jednou, neznamená to, že příště zase. Adrenalin je návyková droga; takže se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Michael Chytrý, manželský a rodinný poradce: Připadá mi, že s konstruktivní nevěrou je to stejné, jako když rodič říká svému dítěti: "Klidně můžeš krást, ale nesmí tě u toho chytit. A hlavně se ti to nesmí zalíbit. Nicméně, pokud to posílí tvé sebevědomí, a tím se podpoří a vylepší i náš vzájemný vztah (protože já možná kradu taky), pak je vše v nejlepším pořádku." (A ukažte mi rodiče, kterému by nezáleželo na podpoře sebevědomí jeho dítěte!) Z mého úhlu pohledu jde o morální, sociální i etickou perverzi. Helena Máslová, lékařka: Je mi čtyřicet a celá moje generační skupina má kolektivní zážitek nevěry. Prakticky každá česká žena má kamarádku, která se zhroutila v kuchyni se slovy "má jinou". Zažily jsme nevěru vlastního partnera a sami jsme byli nevěrní. Slyšeli jsme to mnohokrát vyprávět, četli jsme o tom, viděli to v nejrůznějších podobách v televizi a v kině. Nevěra se stala nedílnou součástí našich životů ať už přímo nebo zprostředkovaně ve formě strachu či přání. Liší se jen míra a proměňuje se role podváděný -podvádějící. Ta informace žije v našem podvědomí, ovlivňuje naši psychiku, chování i strategii rozhodování. Věrná žena zažívá tíseň nejistoty, věrný muž se lehce může stát vysmívaným. Z tohoto pohledu je pojem "konstruktivní nevěra" jen pokusem sociálně legalizovat to, co dříve bylo na seznamu nesprávného chování a ještě dříve na seznamu těžkých hříchů. Nabídka potenciální nevěry je široká, lehce získatelná a zadarmo. Na konzumním sexu se dnes lze domluvit během velmi krátké doby. Není třeba žádných složitých rituálů, drahých darů, večeří ani květin. Někdy stačí pár SMS, jindy ani to ne. Na sexuální trh (termín odvozuji od sňatkového trhu až na to, že zde není cílem sňatek, nýbrž koitus) mají přístup všichni dospělí, nerozlišujíce svobodné od sezdaných. I z těchto důvodů lidé přestali nosit snubní prstýnky, které je z volného sexu dříve vylučovali. Vstupním kritériem na sexuálním trhu je pouze fyzický vzhled, potence a řekněme charisma. Mezi kritéria "úspěšného života" dnes zkrátka kromě peněz patří také dobře vypadat a mít "kvalitní sex". Celoživotně praktikovanou misionářskou pozicí dnešní muž obdiv nezíská. Souvisí to i s rozšířením internetu a širokou znalostí pornografické tematiky. Mezi ty, kdo mají na sexuální trh omezený přístup, patří vedle ošklivých a neatraktivních lidí i všechny těhotné ženy a čerstvé matky. V tomto stavu vzniká prudká nerovnováha a žena zůstává odkázána na morální zdatnost partnera. I to může být jedním z důvodů současné neochoty k mateřství. Příklady unavených opuštěných matek samoživitelek, jejichž manželé odešli za svěžími milenkami, se vynořují z podvědomí snad každé ženy, která se odhodlává k mateřství. To, že nevěra není a nikdy nebude konstruktivní, musí dojít každému, kdo se hlouběji zamyslí. Jde o uspokojení biologické potřeby, v určitých případech potřeby společenské prestiže a někdy i potřeby hluboké citové vazby. Ani při nejlepší vůli se ale nejedná o konstruktivní počin, který by jakýmkoliv způsobem prospěl našemu oficiálnímu partnerovi či partnerce, vždy jde jen o egoistické uspokojení naší vlastní potřeby! Ještě dodejme, že příroda v otázkách sexuality není spravedlivá. Ženy vždy zaplatí víc. Jsou znejistěny nejen v roli matky, která se hůře kombinuje s rolí milenky, ale jsou více ohroženy i zdravotně. Ženské genitálie jsou mnohem citlivější k jakékoliv dysharmonii v poševní floře. Promiskuita je v tomto ohledu nemilosrdná, a to bohužel nejen ta ženská. Záletný manžel může své věrné ženě pravidelně domů nosit gonokoky, chlamydie a jiné roztomilé mikroorganismy. Nemluvíc o tom, že - jak už bylo zmíněno - čím dál více se běžnou součástí koitu stávají i dříve neobvyklé praktiky jako je anální sex. Konečník má zcela jiné přirozené mikrobiální osídlení než pochva a její míchání je velmi nebezpečné pro křehkou sliznici děložního čípku a jemný delikátní přechod do sterilního prostředí dělohy. Všem gynekologům jsou důvěrně známé "banální" chronické dysmikrobie projevující se výtokem, které tak neochotně reagují na terapii a které se rády znovu a znovu objevují, stěhují do močové trubice a močového měchýře, kde pálí, svědí a nutí k častému močení, a co hůř cestují i do dělohy a odtud dále do malé pánve, kde se jednou pro vždy usídlí a zabydlí se jako tzv. pánevní nemoc. Takto postižená žena, v zoufalství nad chronickými bolestmi, podstupuje zprvu různé operace, aby si nakonec nechala vzít celou dělohu i s vaječníky a jednou provždy tak rezignovala nad svým ženským údělem. A to není řeč o klasických pohlavních nemocech jako je kapavka, syfilis či velmi podceňovaný AIDS. Dnes už víme, že zhoubné nádory ženského genitálu jsou způsobeny virovou pohlavně přenosnou infekcí. Řada epidemiologických studií prokázala, že karcinom děložního hrdla lze klasifikovat jako sexuálně přenosnou chorobu a že počet sexuálních partnerů či promiskuitní partner jsou nejvýznamějším rizikovým faktorem. Jan Frolík, mluvčí Národního týdne manželství: Souhlasím, že existuje nevěra více a méně závažná, tudíž více či méně nebezpečná pro manželství. Problém je v tom, že hranice mezi nimi je neostrá a že nikdy, když si dovolíme "konstruktivní" nevěru, nemůžeme si být jisti, že neskončí jako destruktivní. Proto si myslím, že každá nevěra je nebezpečná, a to i když pominu zdravotní rizika spojená se střídáním partnerů při sexu. Východisko vidím v prevenci: kdyby manželé věnovali svému manželství stejnou vynalézavost, nadšení a energii, jaké vynakládají při navazování nového vztahu, určitě by se jim tato investice vrátila. Adam Suchý, klinický psycholog a psychoterapeut: Je zajímavé, kolik potrefených odborníků (a rádobyodborníků) se ozvalo a pod praporem všeobjímající morálky odsoudilo názor doktorky Douchové. Připadal jsem si jako při čtení školních slohových prací na téma "nevěra je špatná" - pojďme ji hoši a dívky odsoudit. Výsledkem byla povedená verbální exhibice od latinských citátů až po výkřiky o perverzi, která jaksi pominula prostý fakt, že i ve fungujících partnerských a manželských svazcích nevěra jednoduše existuje. Ať již ji nazveme rekreační, konstruktivní nebo se vzdáme všech přívlastků, platí pro ni to, co pro nevěru obecně: zdaleka ne ve všech případech musí být devastující či rozvracející. Tvářit se charakterně a strkat hlavu do písku je stejně efektivní, jako když v rámci protidrogové prevence dětem nesdělíme, že drogy nejsou jen špatné, ale mohou na začátku užívání přinášet i výrazně příjemné a zajímavé zážitky. Jsem rád, že alespoň někdo pojmenovává věci pravým jménem a je schopen překročit svůj vlastní stín. Pro řešení vlastních manželských starostí bych si vybral jako poradkyni doktorku Douchovou, neb o tom, že nemám smilnit, si můžu sám přečíst v Bibli. (Názor Adama Suchého jsem se svolením redakce převzala z časopisu Psychologie dnes.) Tomáš Novák, manželský a rodinný poradce: Teorii konstruktivní nevěry považuji za nebezpečný nesmysl. Platí to zejména pokud je prezentována tak bezostyšně jako to učinila kolegyně. Sex je droga . Přirovnal bych celou věc k alkoholu nebo k různým formám dopingu.Je samozřejmě možné, že někteří umělci či sportovci podávají v opilosti po určitou dobu lepší výkony než za střízliva. Přesto nelze veřejně doporučovat "opíjete se a bude vám hej". Ilona Špaňhelová, psycholožka: S konstruktivní nevěrou, kterou popisuje paní doktorka, nesouhlasím. Nevěra je nevěra. Znamená pro mě, že zrazuju sama sebe a zrazuju vztah ke svému manželovi, kterému jsem řekla své ano. Podle mého názoru zaujímá paní doktorka protichůdná stanoviska. Uvádí, že rozvod může vzniknout i kvůli tomu, že "lidé nedávají vztahu čas, rozvádějí se rychle, nepracují na něm". Jenže pokud by na něm měli pracovat, nebudou mít přece sexuální vztah jinde. Leda by balamutili samy sebe. Podle mého soudu člověk páchající nevěru nemůže mít ani čisté svědomí a nemůže se svému manželovi / manželce podívat s čistým srdcem do očí. Martin Jára, psycholog a ředitel Ligy otevřených mužů: Terminologicky mi to připomíná "konstruktivní hádku" a podobné koncepty. Ale hádka je hádka a nevěra je prostě nevěra. Zda a komu prospějí, je otázka, na níž neodpovídá manželský poradce či manželská poradkyně. Podle mne je nevěra vždy destruktivní. Nicméně - pokud přijmeme předpoklad, že každá změna vyžaduje určitou destrukci - nevěra nemusí být zbytečná. Nevěrný partner/nevěrná partnerka potřebuje změnu, možná ne personální, ale svoji - intra-personální… Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu: Myslím, že paní psycholožka nemá srovnané pojmy o funkci sexuality - má vést k uspokojení jednotlivce sebou samým, nebo jí má jeden partner uspokojovat druhého? Je sexuální soužití cílem nebo i prostředkem pro trvalý vztah? Z odpovědí není zřejmé, jaký názor paní doktorka zastává a zvláště jak si vysvětluje pojem úcty k druhému a práci na vzájemném vztahu. Pokud sama žije 25 let, a předpokládám, že ve spokojeném, manželství, potom jsem přesvědčená, že odděluje vlastní zkušenosti a názory od těch, které v článku prezentovala. Josef Bubeník, pedagog: Nevěra je složitý společenský jev, který nelze měřit jedním, pokaždé stejným metrem. Přesto mi pojem "konstruktivní nevěra" připadá stejně nesmyslný jako kvadratura kruhu. Nevěra je nevěra a může mít přívlastků kolik se komu zlíbí. Vždy je to do jisté míry ZRADA, porušení daného slibu, podvod, podraz, jak chcete. Je pravdou, že nevěra bývala, je a bude, protože lidé jsou jen lidé. Pravdou je ale také to, že nevěra vždy někoho bolí, zraňuje, někomu činí příkoří, ponižuje ho, v rodině s malými dětmi mohou být škody na duševním zdraví někdy až nepředstavitelné. Za označením "konstruktivní nevěra" vidím jen pokus toto provinění nějak omluvit, zmenšit jeho význam, možná i snížit počet rozvodů? Znám případy zdánlivě konstruktivních nevěr. Manželky, které si na ně u svých mužů zvykly, a které pak trpí určitými nevysvětlitelnými zdravotními poruchami. Ani muži nesnášejí nevěru svých žen snadněji, spíše naopak. Jsem normální zdravý muž, čelil jsem v životě mnoha pokušením, ze kterých jsem někdy vyvázl jen se štěstím. To štěstí mne "podrželo", snad protože jsem věděl, co chci a co nechci. Paradoxně mne při tom posilovala zkušenost ze života rodičů, když otec byl mé matce nevěrný opakovaně a nedokázal to ani obratně tajit. Moc jsem se za svého tátu styděl, nechtěl jsem se ani ženit, co kdybych se potatil… Pro mne představuje manželství a rodinný život to nejhezčí co mne v životě potkalo. Zcela to můj život zaplnilo, výchova dětí byla pro mne i pro moji ženu nádherným, vzrušujícím dobrodružstvím. Nedovedu si představit v životě nic krásnějšího. Ale vím - mnoho lidí považuje za důležitější společenský úspěch, prestiž, peníze, moc. Skoro všechnu energii spotřebují lidé na to , jak dosáhnout těchto cílů a téměř žádná už jim nezbude na ovládnutí umění milovat. Nevěru považuji za břídilství v umění milovat. Souhlasím s M.S. Peckem, že láska je také záležitostí vůle. Je spojená s pojmy jako je odpovědnost, závazek, starost, úsilí, pozornost, trpělivost atd… Na toho, kdo nedokáže dát lásku vlastní rodině, a neúnavně ji hledá jinde, bývá smutný pohled. Láska a svoboda musí jít ruku v ruce. Bez sebekázně, která doprovází skutečnou lásku, je svoboda bezcitná a destruktivní. |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment AZ RODINA.cz |
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |